nové
uspořádání Vracova je nutno připočíst této původem uherské královně,
která se zasloužila o zřízení kostela
sv. Vavřince na nově vytýčeném náměstí.Hospodářský význam vracovské obce byl v polovině třináctého století takového rázu, že Přemysl Otakar II. zapojil Vracov do nové správní organizace břeclavského kraje. V souvislosti s odstupem města a hradu Břeclavi do zástavní držby Viléma z Hustopečí byl vyhlédnut Vracov za středisko správního obvodu pro jihovýchodní Moravu. Příchod krajských úředníků byl proveden po roce 1264. Podle nového svého střediska se zval tenkrát břeclavský kraj i krajem vracovským.
Vracov se stal na dobu několika desetiletí sídlem krajského soudu (úřadu cudaře). V roku 1268 dlel na místní tvrzi i král železný a zlatý - Přemysl Otakar II. Obec byla i s tvrzí v královském majetku. Později ve Vracově sídlil i správce Komory moravské. Prvním komorníkem moravským na Vracově byl Bohuslav z Pernštejna, posledním pak pan Soběrej z Hvězdic. Slibný rozvoj vracovské obce ovlivněný přítomností krajského správního střediska byl však brzy narušen zřízením nového městečka v sousedním Bzenci, kde za krále Václava II. bylo vytýčeno pod kostelem rozsáhlé náměstí. Bzenec byl postaven pod ochranou nově zřízeného gotického hradu na strmém kopci nad náměstím a kostelem. K přenesení sídla krajských úřadů z Vracova do Bzence došlo patrně za neklidných dob po vymření Přemyslovců, kdy náležitě vynikly výhody, které poskytoval úřednictvu nově zřízený hrad. Výhody bzeneckého hradu dovedl ocenit především král Jan Lucemburský.
Proto
dobu kolem roku 1310 můžeme považovat za údobí, kdy se do popředí dostává
Bzenec zásluhou svého hradu. Tím se Vracov stává součástí bzeneckého
panství. Po odchodu krajských úřadů do Bzence nepřišel Vracov o všechny
před tím získané výhody. Zůstal městečkem jako dříve a jeho obyvatelé
se zvali měšťany. Obec měla svou vlastní pečeť »Tři věže na cimbuří«.
Kolem konce 13. století se datují začátky vracovského
vinařství. Ve 14. století se vinice značně plošně rozšířily.
Bouřlivé události patnáctého století narušily značně nejen život ve
Vracově, nýbrž i na bzeneckém panství.Bzenecký hrad se stal za tažení Prokopa Holého na Moravu v letech 1427-1428 středem útoků husitského vojska, které jej dobylo a úplně zničilo. Největší pohromy na Bzenecku způsobily teprve česko-uherské války. Městysem se stal Vracov v roce 1517 spolu s obdržením práva várečného. Bzenecké panství vystřídalo hodně majitelů až ho nakonec roku 1587 zdědil hornoslezský šlechtic Kašpar Pruskovský z Pruskova na Hradci a Šemnicích. Bzenecké panství se tak stalo na dobu dvou století majetkem této rodiny, která ovlivnila historii bzeneckého panství a tím i samého Vracova. Kašpar Pruskovský byl především hospodářským podnikatelem. Rozšiřoval své hospodářství a potřeboval nové pracovní síly a proto se rozhodl pro rozhojnění pracovních sil povoláním německých i jiných usedlíků z poněmčených krajů v Horním Slezsku,
kde
měl panství Pruskov a Šemnice.Na kolonizaci Vracova měli též podíl i četní jedinci z řad německé emigrace, která se od poloviny 16. století usazovala na Moravě. Potřeba, aby u kostela byla větší sakristie stejně jako i kamenná věž, která kromě svého poslání měla mít i strážní funkci, přiměla Vracovské někdy na předělu 16. a 17. století k tomu, aby přistavěli renesanční věž. Populační poměry ve Vracově podle stavu z roku 1604 byly narušeny vpádem Bočkajovců na Moravu, kdy Bzenec i okolní osady byly vypáleny a obyvatelstvo zčásti pozabíjeno a odvlečeno do otroctví. Největší pohromy ve Vracově způsobila první léta války třicetileté, zejména vpád Betlena Gábora na jižní Moravu v říjnu 1623. Důsledkem těchto vpádů bylo, že vracovské obyvatelstvo značně prořídlo a že bylo nutno povolávat opět cizí osadníky. Noví příchozí byli z poloviny české a z poloviny německé národnosti. Pro vracovské příští generace bylo důležité, že zde česká většina dovedla strávit všechny německé příchozí tak, že se nakonec počeštili.
Významnou událostí v dějinách vracovského lidu nebyl jen tereziánský robotní patent, jímž byla snížena robota na polovic, nýbrž také i patent z roku 1770 o nuceném zakupování gruntů do dědičné držby. Zákup přispěl k odpoutání vracovských lidí od bzenecké vrchnosti, na níž až dosud byli závislý svým nárokem na pomoc v době nouze, a na níž se celý život lopotili. Po zákupu se Vracovjané stali majiteli gruntu. Teprve
nyní
směli je opět znovu odkazovat a prodávat. Koncem 17. století došlo ke
vzniku vracovského kroje.
Podobný kroj jako ve Vracově se nosil částečně i ve Bzenci. Růst Vracova
pokračoval a v roce 1837 měl Vracov 404 domy a 2014 obyvatel. Bylo zde 230 koní,
220 volů, 362 krav a 1280 ovcí.Rok 1848 přinesl i Vracovu osvobození od feudalismu. Vracovští obyvatelé se stali rovnoprávnými občany státu. Od této chvíle byli právně na roveň postaveni i své bzenecké vrchnosti. Skončila také robota. Feudální režim skončil však právoplatně až 7. září 1848, kdy vídeňský parlament odhlasoval zrušení poddanství a všech s tím souvisejících břemen. Tato rozsáhlá proměna se provedla ve Vracově v naprostém klidu. Mnohem větší strasti měla vracovská obec s cholerovou epidemií, která se tu objevila koncem roku 1849. Epidemie vyvrcholila na podzim 1851, kdy v obci umíralo denně 5-6 lidí. Cholera zkosila celkem 143 osob. Významným obdobím byla pro Vracov i stavba železnice - Privátní dráhy Ferdinandovy. Na této železnici si od sedmdesátých a osmdesátých let minulého století našlo práci mnoho vracovských občanů.
První světová válka v letech 1914-1918 narušila značně dosud poklidný způsob života ve Vracově. Bilance světové války byla 92 padlých Vracovjanů. Na oslavu vzniku samostatného československého státu se konal průvod od radnice ke škole. Slavnost byla ukončena zapěním národní hymny. Prvním velkým úkolem pro vracovskou obecní správu v novém státě byla elektrizace. Doba po roku 1920 byla dobou velké stavební činnosti ve Vracově.
Druhá světová válka zastihla Vracov po odbojové stránce víceméně nepřipravený. Postoj vracovského obyvatelstva až na nepatrné vyjímky byl po národní stránce bezvadný. Vracovjané si nezadali a neprovinili se proti národní cti. Vytvořili také ve svém celku jedinečnou názorovou shodu. Drželi pevně při sobě a nikoho nezradili. Ústup Němců z vracovského území byl proveden ve dnech 16.-17. dubna 1945. Dne 18. dubna byl Vracov
osvobozen
Rudou armádou. V letech 1948-1949 byla provedena stavba reprezentační radnice
podle plánů architekta Jiřího Jeřábka.Změny hospodářské, sociální, kulturní i stavební pozměnili tvář Vracova natolik, že od 1. ledna 1967 byl Vracov po více než 700 letech povýšen z městečka na město.