Ostatní činnost členů SVVC

Seminář v Parlamentu

Podpis memoranda EPI a CzechTrade

Zpráva z konference "Střední třída, demokracie a prosperita"

Zpráva z konference "Střední třída, demokracie a prosperita"

pořádaná Institutem pro ekonomickou politiku a ekonomiku

Kaiserštejnský palác, Malostranské nám. 23/37, Praha 1
27. listopadu 2000

Úvod:

Dne 27. listopadu 2000 jsem se zúčastnil zajímavé konference "Střední třída, demokracie a prosperita", kterou pořádal Institut pro ekonomickou politiku za podpory Konrad-Adenauer-Stiftung.
I když byly konference pojata převážně v sociologicko-politologickém duchu, přinesla mnoho zajímavých myšlenek a námětů k diskusi i na poli ekonomickém. Byla nastolena řada otázek o vývoji české společnosti v přechodu na demokratické uspořádání, zazněly hypotézy a prognózy dalšího vývoje a to vše v duchu nastupující společnosti znalostí a "new economy".
Vše bylo doplněno velmi žhavou, přitom nadmíru věcnou diskusí, které se zúčastnili přední představitelé z oblasti sociologie, ekonomie, politologie, akademické sféry, apod.
Pro účastníky konference byl připraven také průvodní informační materiál (fotokopii přikládán) a nechyběl ani bohatý oběd.
Pro časovou indispozici a dopravní složitosti jsem musel opustit konferenci již po skončení ekonomické části. Avšak kompletní materiál, který obsahuje jednotlivé referátu, bude v nejbližší době zaslán na adresu EPI, s. r. o. a bude též k dispozici na http://www.iepe.cz.

• Uvítací projev: Jiří Lobkowicz, předseda Institutu pro evropskou politiku a ekonomiku
• Zdravice: Frank Spengler, ředitel Konrad-Adenauer-Stiftung, Praha
• Nikolaus Lobkowicz, bývalý děkan a prezident Mnichovské univerzity a Katolické univerzity v Eichstättu
• moderuje: Jiří Pehe, New York University

• Peripetie obnovy střední třídy - Petr Matějů, poslanec PČR, Sociologický ústav AV ČR
• Struktura lidského kapitálu - Jan Pavlík, Liberální institut
• Střední třídy a středostavovský konsensus - Jiří Večerník, Sociologický ústav AV ČR
• Diskuse k sociologické části - moderuje Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie

• Vliv duální ekonomiky - Lubomír Mlčoch, děkan Fakulty sociálních věd UK, Praha
• Malé a střední podnikání a školství v Česku - dvě promarněné šance - Vladimír Benáček, Institut ekonomických studií FSV UK, Praha
• Postavení malých a středních podniků v ekonomice a jejich podpora - Alena Zemplinerová, CERGE-EI (příspěvek byl vypuštěn - absence paní Zemplinerové)
• Penzijní reforma v České republice - Jaroslav Šulc, Vojenský otevřený penzijní fond
• Diskuse k ekonomické části - moderuje Vladimír Kreidl, Patria Finance

• Aristoteles aktuální a inspirující - role středních tříd a smíšené vlády - Miroslav Novák, Institut politologických studií FSV UK, Praha
• Politické postoje a volební preference - Klára Vlachová, Sociologický ústav AV ČR
• Diskuse k politologické části - moderuje Jacques Rupnik, Foundation Nationale des Sciences Politiques, Paříž

Shrnutí a závěr konference

Shrnutí některých příspěvků

V následující části se pokusím shrnout hlavní myšlenky a důležitá fakta z referátů jednotlivých řečníků.

Nikolaus Lobkowicz

Pan Lobkowicz přišel s velmi progresivními a diskusi vyvolávajícími myšlenkami. Tvrdí, že střední vrstva mohla v ČR vzniknout v důsledku komunistického společenského uspořádání a že tito lidé nechtějí demokracii jako sociologicko-politický systém, ale chtějí si uchovat pouze svůj blahobyt ("převlékání kabátů"). Proto dochází k závěru, že střední vrstva není sama osobě automatickou zárukou zajištění demokracie - zárodkem demokracie může být jen tehdy, když víra v ní je opravdová a ne motivovaná pouze zajištěním svého blahobytu.
Dále se pan Lobkowicz zabýval vymezením střední střídy, kterou vidí jako těžko vymezitelnou sociologickou skupinu, která má mnoho společných znaků, ale není homogení, natož kontinuální. Na její vymezení můžeme použít řady faktorů, ale ty se často dostávají do vzájemné negace - např. do střední třídy jsou často zařazováni absolventi VŠ, i když nemají odpovídající příjmy. Pan profesor se pokusil definovat základní charakteristické rysy těchto lidí:

• snaha se celoživotně vzdělávat
• umírněná ochota riskovat
• střední třída chce být nezávislá na státu i velkých ekonomických korporacích)
• není tolik náchylná k "utíkání do náruče státu" (sociální podpory, …)

Pan Lobkowicz dále vytkl poskomunistické střední a východní Evropě jednu velkou neřest - závist. Domnívá se, že se lidé těchto zemí naučili během komunistické éry odmítat hospodářskou diferenciaci, tedy rozdíl v osobních příjmech.
"Moderní společnost potřebuje stát, aby se nestala ryze kapitalistickou", tvrdí Nikolous Lobkowicz, čímž odmítá některé světové myšlenkové proudy, které hovoří o ztrátě významu státních aparátů, které by mohlo nahradit jiné světové uspořádání. Na druhou stranu se však domnívá, že by měl být stát ve svých činnostech maximálně omezován - zabránit mu v negativní mocenské expanzi. Měl by zajišťovat pouze základní státní funkce, jako např. bezpečnost, lidská práva, apod. a neměl by se pod nátlakem "volební paniky" pouštět do problémů, které nemůže efektivně řešit.
Podle jeho slov je mu také nejasný pojem "občanská společnost", který v poslední době začali zdůrazňovat někteří odborníci a politici (např. iniciativy Impuls 99). Občanská společnost je pro něj celá společnost vyjma stát a jeho aparát.

Jiří Večerník

• cílem by mělo být scelit střední třídu a dosáhnout její homogennosti (alespoň v možných mezích)
• filozofická úvaha: "Není společnosti, je pouze seskupení jedinců, a proto se tak musí přistupovat i ke střední třídě."
• pohled do zahraničí: v zemích EU se 60 % pracujících řadí do střední třídy

Petr Matějů

• odmítá politický extremismus
• hledá kompromis
• zastává kontinuitu a evoluci

Důvod pro takové chování pak vidí v tom, že střední třída normálně rozděluje práci a kapitál, přičemž opouští starou definici kapitálu a hovoří o kapitálu ekonomickém, kulturním, sociologickém, politické, atd. Avšak základním společným bodem všech kapitálů musí být jeho funkce akumulace, zhodnocování a konvertibility.
Střední třída pak motivována svým základním rysem zachování blahobytu má zájem maximálně zhodnocovat kapitál. K tomu musí být k dispozici fungující trh, tedy obecně se preferuje tržní mechanismus. To je spojeno s požadavkem střední třídy na systém rovných příležitostí (=> demokracie), ne rovných výsledků (=> přerozdělovací proces => socialismus) a na vývojovou kontinuitu.
Pan Matějů se v další části svého referátu zabývat otázkou identifikace jedince se střední třídou. Domnívá se, že člověk musí mít pocit, že patří do střední třídy - nestačí jeho statistické či evidenční zařazení podle daných kritérií. Z tohoto pohledu byl vývoj v ČR velmi špatný. V průběhu transformace klesala identifikace se střední třídou a polarita se přesouvala do nižší střední nebo nižší třídy, především pak u živnostníků a absolventů vysokých škol. To pak generovalo podmínku konzistence pro zařazení do střední třídy.
Zajímavý byl i pohled politologický. "Pokud se občan nehlásí ke střední třídě, má tendenci k levicové orientaci", tvrdí pan Matějů a toto své tvrzení dokládá výslednými grafy ze své mnohaleté studie. Maticové grafy jasně ukázaly, že se střední třída orientuje na pravice, přesněji na pravý střed, z čehož plyne závěr, že je střední třída bariérou politického extremismu.

Jan Pavlík

Představitel Liberálního institutu, pan Pavlík, se ve svém referátu zaměřil na strukturování lidského kapitálu. Vychází z předpokladu, že čím jsou lidé více bohatí, tím je lze daleko méně ovládat. Střední třída protože preferuje udržení a růst svého blahobytu je proto zárukou demokracie (dá se málo ovládat).

Jan Pavlík znovu připomněl posun společenského paradigmatu a nástup společnosti znalosti, kdy hlavním zdrojem růstu se stávají lidské zdroje. Zároveň však upozorňuje, že lidský kapitál, který je chápán jako souhrn znalostí, dovedností, umu a talentu lidí, jež jsou zapojeni do pracovního procesu, je pouze součástí tzv. společenského kapitálu. Ten je navíc doplněn zvyklostmi, kulturou, společenskými normami, apod. Pan Pavlík proto nabízí nový pojen - "deontický kapitál", jež by právě v sobě zahrnul společenský kapitál a dále mravní a právní tradice.

Závěr svého referátu věnoval pan Pavlík elitě tržní společnosti. Ta se podle jeho slov generuje z střední třídy díky přivlastnění si právě deontického kapitálu.

Lubomír Mlčoch

1. pohrobek státního socialismu
2. soukromé vlastnictví

Tvrdí, že i když bylo začátkem 90. let navráceno do ekonomiky soukromé vlastnictví, zůstalo mnoho podniků, které byly ať již přímo, nebo nepřímo v náručí státu. A tento "pohrobek" (termín pana děkana) pak postupně a docela nenápadně vytěsňoval soukromý sektor a ze státního rozpočtu čerpal stále větší a větší prostředky (záchranné programy, nedobytné pohledávky a kvalifikované úvěry, atd.). To vedlo k systému, kdy na jedné straně stát odčerpával prostředky soukromému sektoru (firmy a domácnosti) prostřednictvím vysokých daní a úrokové politiky (úrok z vkladu byl několikrát nižší něž úrok z úvěru) a na druhé straně dotoval často života neschopné pohrobky státního socialismu, což vedlo k diskriminaci soukromého vlastnictví. Ve svém důsledku to pak znamenalo stížení vzniku malého a středního podnikání se všemi průvodními jevy.

Vladimír Benáček

Pan Benáček se ve svém příspěvku podíval na dvě možné cesty transformace českého hospodářství v 90. létech a pokusil se definovat dvě paradigmata, kudy bylo možné se vydat. Vycházel ze základní myšlenky privatizace - převést kapitál do soukromého vlastnictví, přičemž opět rozděluje kapitál na kapitál reálný a kapitál lidský, jimiž disponuje především střední střída. Zároveň si neodpustil kritiku privatizace na dluh, kdy jsme se pokusili vytvořit kapitalismus bez kapitálu a dokončili tak "bludný kruh".

První paradigma transformace vidí pan Benáček v privatizaci tak, jak proběhla - tedy na dluh. To vedlo k strukturální krizi, hospodářské recesi a nutnosti doprivatizace.

Druhé paradigma vidí v jiném modelu transformace. Důraz měl být kladen na investice a tvorbu lidského kapitálu. Měly se podporovat malé a střední podniky a vymezení jejich pozice vůči velkým, nadnárodním koncernům, které by spočívalo v rovnici:

malé = domácí a velké = zahraniční

Jaroslav Šulc

Svůj příspěvek uzavřel nepovzbudivou prognózou - mladší generace zaplatí penzijní reformu dvakrát.

Závěr:

I přesto, že jsem se z dispozitivních důvodů nemohl zúčastnit celé konference a že byla konference spíše sociologicky orientovaná, si myslím, že byla tato konference velmi kvalitní a na dostatečné odborné výši a že mi přinesla mnoho zajímavých informací a námětů k další činnosti Studentského výzkumného a vývojového centra. Další pozitivum vidím v navázání kontaktů s Institutem pro evropskou politiku a ekonomiku, který by se mohl stát zajímavým partnerem EPI, s. r. o. A v neposlední řadě účast na konferenci přispěla k budování image naši školy.

Ó Michal Dvouletý
Nedakonice, 29. listopadu 2000